Historie místa
Jak přišel Zlín ke svému jménu
Za mlada sem slýchávál, že Zlín se prv menovál "Zlaté japko". Protože tu bylo dobrého fšeckého moc. Ale gdysi tu mašírovali Rusňáci. A s něma jél aj kerýsi násleďník toho jejich trůnu, ešče mladý, za oficíra f tom vojsku on býl. Atoš přijeli sem a faň.
Ale ten násleďník se tu mjel stratit. F tom domku, jag je dnes Slavický hodinář. Tam prý ten násleďníg nocovál a ten ystý co tam tedy bývál, ho mjél zabit. On nahlédál, jak se násleďníg večér vyslékál, a viďa na něm tolig drahých vjecí, tož ho potom v noci zabíl. A hodíl ho do stuďně a stuďňu zasypál.
Na druhý deň násleďníka nebylo. Nigdo nevjeďél, gde se poďél. Ti Rusňáci ho dlúho hledali, fšady ho hledali, až ho potom našli f téj stuďni. A fčil to začalo. Tú rodinu zebrali celú sebú, a jag yh vlékli, tož lidé šli právje s kostela, a tych taky moc pomordovali. A dyžbýl tady zabitý ten mladý násleďník, toš potom sa rosšířilo, že sú tu zlí lidé a ot téj doby se Zlín nemenuje "Zlaté japko" - ale Zlín.
(Karel Pekárek, Starozlínské pověsti)
Naše centrum se jmenuje Zlaté jablko. Protože v něm bude "dobrého fšeckého moc"
Záložna
Na východní straně zlínského náměstí stávaly dva domy, č. p. 173, hostinec pana Štěrby a č. p. 174 rolníka Chalupského. Na jeho místě postavila v letech 1891-92 zlínská Občanská záložna (vznikla v r. 1869), sídlící do té doby v 1. patře staré zlínské radnice, podle návrhu Josefa Drahoše z Holešova nový dům, kde umístila své kanceláře a hernu s čítárnou. Ve dvoře byl pak velký sál s galerií, 1. patro bylo užíváno jako byt.
V budově později sídlila i první zlínská lékárna, přechodně třída obecné školy. V roce 1895 záložna koupila i sousední, spodní dům a během roku 1896, do května 1897 nechala za cenu 15 000 zlatých postavit na jeho zbořeništi pod vedením autora, architekta Dominika Feye z Uherského Hradiště, dům s výčepem, restaurací, kavárnou, cizineckými pokoji a bytem restauratéra.
V letech 1926-27 bylo přistavěno dvorní hotelové křídlo, v roce 1931 provedena jeho nadstavba dvěma patry s hotelovými pokoji, v přízemí pak bylo zřízeno přísálí. V budovách záložny se pořádaly bály, zábavy, hrálo ochotnické divadlo, konaly společenské přednášky. V polovině 20. let vzniklo v budově kino, patřící zlínskému spolku čsl. legionářů. Po roce 1945 dostalo kino název Oko. V roce 1934 byly některé prostory přebudovány na další kanceláře a až do vzniku novodobé české spořitelny podporovala Zlínská záložna rozvoj menších živností, rolníků a především stavební ruch ve Zlíně. Ve čtyřicátých letech minulého století vypracoval vynikající architekt Bohuslav Fuchs smělé plány na výstavbu nové budovy, zahrnující celé prostranství od náměstí až k Dlouhé ulici, poválečný vývoj však realizování této stavby již nepřál.
Po roce 1948 přešly budovy záložny pod správu podniku Restaurace a jídelny, v budově bylo ještě nějaký čas v provozu kino Oko, později vedle restaurace přetrvávající v přední části sloužila obyvatelům Zlína i pivnice zbudovaná v zadním traktu. Po listopadu 1989 zadní část domu sloužila jako obchody, tržnice, v patrech byly kanceláře. Na budově byla víceméně opravována už jen její fasáda orientovaná do náměstí Míru, celý komplex nezadržitelně chátral. K novému životu místo probudí až stavba a provoz obchodního a zábavního centra ZLATÉ JABLKO.
